Nevím kdy přesně se u mě zrodila láska k všemu ženskému, kdy se z toho kluka, který si odmítal i namazat obličej krémem, stala ta holka, která miluje líčení, podpatky a sukně. Asi to byl postupný přerod někdy v pubertě. V té době se mi hlavou honili různé myšlenky. Asi to tak bývá běžně v pubertálním věku, člověk se prostě hledá. Zjištění že se mi líbí dámské oblečení mě přivedlo k myšlenkám změny pohlaví. Cítím se jako holka? Ano, ale vlastně zas ne vždycky. Dneska jsem ráda, že jsem tehdy nenašla odvahu to řešit. Nedokážu si představit jak by můj život vypadal, kdybych se odhodlala projít tranzicí. Díky tolerantní partnerce a také zjištění že mužů v dámském hrající si na holčičky je víc, jsem nakonec zakotvila v crossdressingu, se kterým si vlastně úplně vystačím. Chápu, že pro někoho kdo se cítí špatně ve svém těle, to dostačující nemůže být, ale to není můj případ. Ženou se tak stávám jen o víkendech a dovolených, a jen v některých aspektech života.

Být ženou je totiž krásné. Svět ženy je totiž neuvěřitelně pestrý. Z oblečení má člověk na výběr snad nekonečné množství střihů a barev. Vezmu sukni, nebo kalhoty, a jakou sukni? Co k ní? Koženou nebo raději volnější? Tohle triko, nebo radši tenhle top? A co boty? Kozačky, nebo raději kotníkové? A co doplňky, hodí se tohle k tomu? A pak líčení. Výrazné, barevné nebo jen kouřové? A teď kabelka, menší nebo větší? Tmavě modrá nebo raději sáhnout po té černé? A nalakovat nehty a tady je nejen výběr barev, ale dají se i kombinovat a už to jede, zkrátka pestrost tohoto světa je nekonečná. A když se to povede a vy vyrazíte ven, lidé na vás koukají. Muži leckdy mlsně, než jim dojde že nejste opravdová žena. Ženy leckdy závistí, že vám to sluší, že máte hezké boty a kde jste je sakra koupila. A když máte štěstí na tolerantní prostředí budou vás i brát jako ženu. Přistoupí na vaši hru, budou vás oslovovat v ženském rodě, podrží vám dveře a vy se budete cítit opravdu jako žena. A to je opravdu krásný pocit. Jste krásná, sexy a jste středem vesmíru. Ach ty pocity, ještě že je jako lidé máme.

Být ženou někdy vůbec není krásné. Než se vám povede nalíčit se tak jak chcete, a aby to nějak vypadalo, je to katastrofa. Jste ošklivá, každý to vidí a celý pocit ženskosti je fuč. A když už se vám to povede trvá to strašně dlouho. A vy nestíháte, neustále něco nemáte, neustále něco hledáte. Teď tu byla ta rtěnka, sakra kde je? Jinou použít nemůžu když už mám tenhle odstín očních stínů. Dámské oblečení trpí absolutním nedostatkem kapes, které jako muž používáte na prakticky veškeré věci, takže neustále něco lovíte v kabelce. A že tam těch věcí máte, protože tušíte že každá ta věc bude možná potřeba. Co když se vám smyje rtěnka, tak jí musíte mít s sebou že. A co když bude třeba upravit make-up. A tak lovíte v kabelce a nenacházíte. Sakra kde to je? A to už na vás váš doprovod čeká, stojí u dveří a vy lítáte po bytě. Ještě pudr, už to bude. Ještě tohle, sakra ještě potřebuju tohle s sebou. A to vůbec nemluvím o tom, že musíte plánovat dopředu. Nalakuju nehty a pak se nalíčím? No asi těžko, když mi bude schnout lak, jenže když se nalíčím a pak nalakuju nehty budou mi schnout za odchodu a to nechci. Kór v létě kdy lakujete i nehty na nohou, protože jsou vidět. No a vůbec, nohy, musím se oholit, chlupatá ven nemůžu. No a jak spěcháte, tak se tou žiletkou říznete, a teď vám po obou nohou teče čůrek krve, takže zase nestíháte. A těch věcí které musíte udělat než můžete vykročit ven je asi milion.

Být ženou stojí prostě mnohem víc práce, než se nám mužům může zdát. Jasně, asi ne každá žena denně podstupuje podobné martyrium jako já, když se snažím nahodit ženský lak na tu mojí chlapskou karoserii, ale díky tomu už dneska vím, že ženy to opravdu nemají jednoduché. Už nestojím v předsíni s rukama v kapsách, když máme odcházet někam do společnosti a partnerku nepopoháním slovy: „Ježiš co ti tak trvá?“ Já už totiž dneska vím, jakou to dá práci, a jak dokáže i malý nezdar s linkou na oči vyrobit zpoždění na několik desítek minut. Být ženou je totiž krásné, ale dá to sakra práci.