Nedávno jsem se zakecala v Atíku s jednou holkou, která byla v tomhle klubu poprvé a popisovala mi stres, který jí přepadl před tím, než poprvé vstoupila dovnitř. Přišlo mi to neuvěřitelné, zbytečné a úsměvné. Pak jsem se ale zamyslela nad tím, jak jsem prožívala já svůj první Atík. A došlo mi, že jsem byla v úplně stejném stresu, možná v ještě horším. Hulila jsem jednu cigaretu za druhou, dodávala si odvahu, svůj vlastní tep jsem slyšela v uších a strašně se bála, přes to že jsem se hrozně chtěla podívat dovnitř. A to jsem vůbec nebyla za holku, ale jen normálně jako kluk.

Pro nezasvěcené musím vysvětlit, že Atík je hospůdka, která je určená pro lidi takzvaně BDSM pozitivní, ale můžete zde být prakticky kýmkoliv. Transkou, koněm, psem, kočkou, viděla jsem tam i jednu ještěrku a nebo můžete přijít jen tak třeba si jen povídat. 

Dodnes děkuju Zuzce, že mě tam tehdy dotáhla, že mě vzala za ruku a řekla pojď, bude se ti to líbit. A jak už to tak většinou bývá, nemýlila se. Poznala jsem tam spoustu tranny holek jako jsme my dvě, našla jsem tam spoustu kamarádek, spoustu naprosto skvělých lidí a jednoho milého uchyláčka a dnes na kecací čtvrtky i jiné akce chodím prakticky relaxovat. Upustit páru od běžných starostí, být chvilku zase tou holčičkou, popovídat si s kámoškama, probrat drby, prostě užít si ten večer jako holka. Převlékání doma, kde mě nikdo nevidí, už pro mě ztratilo význam, přitom nedávno jsem si nedokázala představit, že bych jako holka vyšla z bytu nebo že by mě v holčičím někdo viděl. 

Tehdy jsem ale stála před těmi dveřmi a hlavou se mi honily nejrůznější představy. Jaké to bude, jestli budou lidi stejně divný jako já, nebo vlastně divnější. A tenhle iracionální strach, který celý stojí jen na tom, že něco neznám, mě dokáže zviklat natolik, že začnu uvažovat, zda se nemám sebrat, otočit a jet domu. Měla jsem to štěstí, že jsem měla Zuzku vedle sebe. Coby zkušená návštěvnice tohoto místa, byla tam totiž asi dvakrát, mi vysvětlila, že není čeho se bát. Nakonec jsem si musela dát nejprve dvě piva a okouknout terén, než mě opět Zuzka přemluvila k tomu, se dojít převléct do dámského. 

Osud je někdy velký hračička a jak říká filmový klasik: „o náhody tu není nouze,“ takže ještě než jsme došly jako holky k baru, cestu nám zkřížila jediná další tranny, která se tam nacházela a hned se nám začala věnovat. My poměrně vyděšené z toho, že jsme někde za holky, jsme společnost uvítaly a daly jsme se do řeči. A osud moc dobře věděl proč to dělá, protože jsou z nás dnes velmi dobré kámošky. Prostě někdy vás osud tak trochu kopne, abyste byli ve správný čas na správném místě. Tak jako tehdy kopnul mě, Zuzku a jí abychom se tam mohli potkat. A lidé a svoboda se kterou se tu můžu realizovat, jsou na Atíku to, co na něm tolik miluju. Nikoho nepřekvapuje že jsem tranny, všichni včetně obsluhy mě oslovují jako ženu, dokonce mi řeknou že mi to sluší, i když oba víme že můj make-up je hrozný. Můžu si tu povídat s lidmi o úchylkách a nikoho to nepřekvapuje. Nedávno jsem se prostě jen zakecala s kamarádem na baru o rákoskách, a ihned jsem dostala nabídku vyzkoušet všechny tři druhy rákosek na vlastní zadek abych pocítila ten rozdíl. Jsem neuvěřitelně ráda za to, že takový prostor existuje, ráda se tam vracím, je to totiž jedno z mála míst, kde moje starosti zůstávají před dveřmi tohoto klubu. Proto když můžu, stepuju před Atíkem ještě než se dveře otevřou, a odcházím jako jedna z posledních. Chodím tam vlastně jako na terapii, a nutno říct, že leckdy jsem tam častěji než u své terapeutky. 

Dávno už nezažívám ten strach a stres jako tehdy, dokážu tam chodit i bez kámošky, která mě táhne za ruku, ale vím, že pro někoho kdo sem jde poprvé to může být sakra těžké. Vlastně se vám tam chce, ale strach a pud sebezáchovy vám velí něco jiného. Až když člověk svůj strach překoná, zjistí, že se bál zbytečně, že o nic nejde a že to místo je vlastně hrozně fajn. Jenže dokud ty dveře neotevřete, nikdy to nezjistíte. A pokud máte někoho, kdo vám ty dveře byť jen pootevře, tak nezahazujte příležitost a nezavírejte si je. Ani v Atíku ani v životě.